Něco z psychobilly, trochu country, ale hlavně pořádnou dávku toho nejuvěřitelnějšího rock´n´rollu najdete na debutovém počinu ostříleného kvinteta Carlos a jeho kojoti. Nedávno pokřtěnou desku „Ol´ speed equipment“ vám přiblížíme v následující recenzi.

Když o sobě Carlos a jeho kojoti hned v úvodním tracku zpívají, že letí vpřed, prostě, ale výstižně tak hodnotí cílovou lajnu, za kterou se na naší současné scéně rock´n´rollových kytarovek rychle valí. Debutová deska "Ol´speed equipment", obalená designem v barvách hot rodu reznoucího pořádnou řádku let v garáži, je přesně taková, jaká by měla z dílny téhle výjimečné pětice být. Tedy pětinásobně pestrá a vytrénovaným hudebním mazáctvím jen čišící.

Kdo ještě neměl tu čest se v prérii kytarové scény s Kojoty setkat, minulost promluví za jednotlivé z nich – Karel Bouša (zpěv), frontman kdysi dávno zakazovaných, dnes vzpomínaných hardcorepunkerů Telex,  Petr Hrabák (kytara, vokály) s letitou zkušeností z několika alternativě/punkových projektů a hlavní tvář Mordors Gangu - Radim Kosmák (kytara, vokály) z neméně uznávaných domácích psychobilly tahounů Green Monster – Ivo Traxmandl (kontrabas, banjo, vokály), jeden ze zombie tria Bad Tones a člověk podepsaný pod značkou oblečení Lucky Hazzard a nakonec rytmiku obstarávající Michal Mareš, taktéž ex-Green Monstrum s pravěkou hudební zkušeností.

Fotoreport ze křtu alba "Ol´speed equipment" najdete v naší galerii

Když se tahle dinosauří pětice potká v jednom studiu, aby každý po svém vtiskli nefalšovanému rock´n´rollu svůj originální "ksicht", vznikne nám třičtvrtě hodiny svižného road tripu, kde nechybí cigáro v koutku, usrkávání z láhve, tvrďácké poznámky, ani naleštěné mašiny a stehna pinupek postávajících u benzínové pumpy.

Kromě klasického frajírkovského rockabilly se ale nejednou do cesty více či méně přimotává křupanské hillbilly, bluegrass i staré dobré „bebop-rock´n´rollové“ fláky. Do typicky amerického nádechu se jako opěvovaný messer zařezávají Carlosovy české texty. Pro někoho tady možná projížďka čtrnáctistopou deskou tak trochu ztrácí na dynamičnosti. Po pár posleších si ale zvyknete na občas skřípající frázování nebo jednodušší rýmy a minimálně slova refrénů se vám v hlavě zacyklí jako kruhový objezd. Je to vlastně taková reinkarnace chytlavých songů ve stylu Šakalích let, jen s tím, že se do textů sem tam přišourají psychobillácké atributy jako zombie, monstra, krypty a hřbitovy.  O chytlavosti tohohle kojotího vytí není každopádně sporu…doprovodná kytara řeže zapamatovatelné riffy stejně ostře jako Carlos tvrdí drsnými hláškami své texty a muzikantsky náročnější posluchači se musí dosyta nabažit perfektními vstupy její sólové kolegyně. Mlaskavá basa a punkově přímočaré bicí vás nenechají zabloudit v rytmu jednotlivých stop a párkrát se do nich bicman opře i s nebezpečně rychlou a osvěžující hardcorovou dvojšlapkou.

Že tedy rock´n´roll nejde po česku? A už vůbec ne v 21. století?…Omyl! Stejně sebejistě jako Dejdar kroutí stehny ve zmíněných Šakalích létech, umí Kojoti prohnat svoje nástroje a nabídnout vám víc než zábavnou verzi jednoho nesmrtelného hudebního žánru.

Hodnocení: 85%

Navštivte: www.kojoti.eu
Poslechněte si:  http://bandzone.cz/carlosandhiscoyotes